Významná ves založená v kotlině otevřené do Bavorska, od Čech oddělené hřebenem Haltravy. Osídlení založeno městem Domažlicemi krátce před r. 1591, kdy čtyři hospodáři nově založené vsi, nazvané nejprve Loužnice, slibují poslušnost domažlické vrchnosti. V 17. století zde pracuje sklárna, pole jsou špatná, objekty zpustlé, nepříznivý vliv na zemědělskou výrobu má také zdejší dlouhá zima. Chudobná ves získává název Wassersuppen - vodové polévky. V 19. století zde vznikají různé průmyslové podniky - sirkárna, továrna na staniol a kovové zátky, výrobna zrcadel. V roce 1930 měly Nemanice 326 domů a 1921 obyvatel, dnes zde žije ve 40 domech 220 obyvatel. Ves byla původně přifařena ke Klenčí. V roce 1704 zde byla vybudována dřevěná kaple. Barokní kostel sv. J. Nepomuckého, vystavěný pod patronací Stadionů, pochází z let 1781 - 1784. Generální oprava kostela byla zahájena v roce 1991.
Zanikající ves jeden kilometr jižně od Nemanic. Nově založená osada osídlená dělníky z blízkých skláren a hamrů byla připojena k Čechám po úpravě hranice v r. 1708. V roce 1930 zde bylo 75 domů a 508 obyvatel, dnes zde nalezneme jedno stavení.
Ves dva kilometry severně od Nemanic. Zdejší sklárna byla založena r. 1666 Volfem Bedřichem Lamingenem. O rok později se zde sešla komise, která měla prověřit, zda sklárna přílišným odběrem dřeva neškodí hraničním lesům. Sklárna pracovala ještě v r. 1838, kdy byla zanesena na plánu obce. V roce 1930 se zde nacházelo 16 domů a 106 obyvatel.
Víska založená na úpatí Haltravy dva kilometry severně od Nemanic. Vznikla na místě bývalé sklárny. Prvně zmiňována v r. 1874, kdy měla 80 obyvatel. V roce 1930 zde stálo 37 domů a žilo 332 obyvatel.
Významná, dnes zaniklá pohraniční obec stávala nad zemskou hranicí asi tři kilometry západně od Nemanic. Prvně je uváděna již v r. 1282 v urbáři pro Dolní Bavory. K Čechám připadla teprve úpravou hranic v r. 1764. Výrazného rozkvětu se obci i okolí dostalo za Pelkhoferů. Tehdy vznikly nové sklárny a osady. V roce 1931 měla ves 38 usedlostí a 289 obyvatel. Pracoval zde řezník, kovář, kolář, truhlář... Prodej zajišťovaly čtyři koloniály, byl zde pivovar, tři hostince, cihelna, škola. R. 1930 měla Lučina 41 usedlostí obývaných 231 Němci a 14 Čechy.
Zaniklá ves založená na svažitém terénu , při odbočce cesty na ves Lučinu, dva kilometry severozápadně od Nemanic. Do roku 1764, kdy bylo k Čechám připojeno území statku Lučiny, stála ves na zemské hranici. V té době se zde vybíralo mýto a ves získala své jméno. Zdejší sklárna je uváděna již v roce 1630. Ves vznikla ze sklářských domků v průběhu 17. století. V roce 1722 pracovalo ve zdejší sklárně sedm sklářů. V roce 1930 stálo v Mýtnici 34 usedlostí obydlených 188 obyvateli.
Vesnička zasazená v údolí obklopeném lesy dva kilometry východně od Nemanic. Ve sklárně , která stávala v těchto místech, se zřejmě vztahuje spor Chodů a Maxmiliána Lamingena z poloviny 17. století. V roce 1666 si Chodové stěžovali na vrchnostenskou sklárnu, jejíž provoz ničí pohraniční lesy a ta byla posléze r. 1709 zrušena.Dnes je ves využívána především k rekreačnímu houbaření.
Karel Fait
Jediná ze zaniklých příhraničních vsí, jejíž jméno vešlo před nedávnem do povědomí široké veřejnosti. Stalo se tak v souvislosti se znovuotevřením přechodu Lísková - Holl. Obec je zaznamenána na hraniční mapě z r. 1629, existovala již kolem roku 1600. K Čechám připadla po úpravě hranic v r. 1708. Kolem roku 1900 měla Lísková s okolními samotami 50 usedlostí v nichž žilo 565 Němců a 3 Češi. Celý prostor zaniklé vsi je v současnosti nově upravován. Prozatím možnost sezónního občerstvení.